Archeologický výzkum je v současnosti vyvolán převážně dvěma příčinami. První z nich jsou vědecké cíle, četnost a rozsah takto vyvolaných výzkumů je vzhledem k celkovému množství archeologických prací v terénu zanedbatelná. Druhá, nejpočetnější skupina výzkumů je vyvolána stavební činností a následnou snahou o záchranu archeologických památek.

Zkoumané lokality jsou vybírány na základě několika hledisek. Podle rešerší odborné literatury a nálezových zpráv jsou identifikovány lokality, popřípadě ojedinělé nálezy, již známé. Pomocí prospekce povrchu trasy dálnice mohou být získány další nálezy ze zemědělci naoraných sídlištních objektů nebo hrobů. Většinou se tímto způsobem nachází zlomky keramických nádob, fragmenty zvířecích kostí, hrudky mazanic a ojediněle i kamenné popřípadě kovové nástroje či další předměty. Třetím pramenem je letecká prospekce, pomocí níž lze identifikovat na základě tzv. růstových příznaků samotné sídlištní objekty a hroby. Při vhodných vegetačních podmínkách tak lze sledovat rozsah osídlení. V neposlední řadě je důležitým indikátorem lidských aktivit i geofyzikální měření zjišťující anomálie v zemi na sledovaném území. Průsečíkem všech těchto metod jsou vytypované lokality, na nichž lze předpokládat pravěké a středověké osídlení.

Po předchozí prospekci (viz. Prospekce) se na lokalitu v místě stavby dostaví stavební stroje,které skryjí orniční vrstvu až na podloží.

Archeologie je vědní disciplína zabývající se získáváním, datováním a prostorovou (územní) identifikací hmotných (movitých i nemovitých) památek, jejich interpretací a následně rekonstrukcí období vývoje lidské společnosti, ze kterého nemáme dostatek písemných pramenů.

Teprve v podloží je možné díky odlišné výplni rozpoznat archeologické objekty. Mají převážně hnědou barvu a v půdorysu se jeví jako pravidelné kruhové, oválné či obdélné „koláče". Kontury těchto jam se začišťují ručně pomocí motyček a označují se kolíky. Podle tvaru lze předběžně vyhodnotit o jaký objekt se jedná. Malé kruhové jamky představují například pozůstatky po vyhnilých dřevěných sloupech (nosnících) z nadzemních konstrukcí. Uspořádání více takovýchto objektů do obdélných půdorysů lze označit za základ domu.

Jámy s pravidelným obdélníkovým půdorysem a podobnou orientální jsou charakteristické pro hroby. Ostatní tvary (kruh, ovál…) náleží ostatním jamám sloužícím dříve pro skladovací, odpadní či výrobní účely.

Archeologové se svými spolupracovníky zkoumají výplň těchto objektů. Pomocí nářadí (lopat, motyček, rýčů, krumpáčů a špachtlí) pečlivě vybírají zásyp jednotlivých jam nebo hrobů a dokumentují artefakty v nich obsažené. Prozkoumané objekty jsou dokumentovány několika způsoby: kresebně, fotograficky a videokamerou. Celkový plán lokalit je zhotoven pomocí geodetického zaměření každého objektu.

Artefakty jsou po vyzdvižení ze země nasáčkovány, označeny a předány k očištění a následné odborné konzervaci do laboratoře. Konzervace sestává převážně z pozorného mytí všech nálezů. Umyté předměty jsou rozděleny podle druhů na keramiku, mazanici, kosti, kameny, nástroje, kovy, uhlíky apod. Kosti a uhlíky jsou poté předány k odborným analýzám (viz. osteologie, dendrochronologie apod.). Keramika, pokud to je možné, může být lepena či doplňována sádrou až do podoby nádoby. Z kovových předmětů narušených korozí je rez opatrně odstraněna chemickými nebo mechanickými prostředky, následně je konzervována speciálním chemickým postupem. Každý předmět dostává přiřazeno inventární číslo pomocí nějž jej lze zpětně vyhledat a identifikovat. Důležité a reprezentativní kolekce artefaktů, např. hrobové inventáře, jsou důkladně kresebně zdokumentovány.

Všechny údaje získané při archeologickém výzkumu jsou shromážděny v tzv. nálezové zprávě, která je následně společně se všemi nálezy předána do depozitáře muzea. Pro zpracování údajů z výzkumů se dnes používá moderní výpočetní technika s jejíž pomocí se práce zjednodušuje.

Výsledky terénních pozorování jsou dále využity pro další bádání. Závěry nejnovějších poznatků jsou předkládány veřejnosti ve formě odborné a populární literatury, na muzejních výstavách, přednáškách apod.